Česky / Deutsch

Římskokatolické farnosti ve Františkových Lázních

KŘIŽOVNÍCI


   Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou, jediný řád českého původu, se vyvinul z laického špitálního bratrstva, založeného roku 1233 sv. Anežkou Přemyslovnou (1211 - 1282) u kostela sv. Haštala v Praze. Roku 1237 povýšil papež Řehoř IX. bratrstvo na řád s řeholními pravidly. Svatá Anežka 19,9 kB (JPG)Od roku 1238 měl Řád již vlastní samosprávu. Po kratším pobytu u kostela sv. Petra na Poříčí se roku 1252 Křižovníci trvale usidlují u Juditina mostu, kde byl záhy vybudován klášter, špitál Svatého Ducha s kostelem sv. Františka. Z výhodné polohy konventu při důležité obchodní trase vyplývaly řeholníkům i jisté povinnosti (opevňovací práce, údržba mostu aj.). Pražský konvent se stal hlavním sídlem nejvyššího představeného. Po svém vzniku se řád rychle rozšířil na území Moravy, Slezska, Polska i Uher.
   Hlavním posláním bratří byla špitální činnost, od samého začátku se Křižovníci věnovali duchovní správě na svěřených farách. Řádová statuta pocházejí z roku 1675, upravena byla až v 70. letech 19. století. Nejnověji pak v posledních letech dvacátého století.
   Až do konce 13. století byli do komunity přijímány i ženské členky řádů (např. ve Stříbře), které obstarávaly práci ve špitálech. Nejvyšší představený řádu měl titul Mistra (později Generála a Velmistra). Až do 18. století měl Řád i své laické bratry, později již jenom kněze. Radu Velmistra tvoří čtyři konzultoři a generální prokurátor. Někteří z řádových kněží jsou pověřováni vedením řádových domů jako komtuři, nebo probošti. Nižší klerikové skládali pouze jednoduché sliby: nové - řeholní jméno členů Řádu nebylo zavedeno.
   Domácí původ Křižovníků přispěl k mimořádnému vzestupu této řehole již za Václava I. Nevídaně rychlý byl nástup Řádu do měst, příznačný usídlováním Křížovníků při zvláště významných kostelech, v nichž se ujímali duchovní správy a většinou přijímali závazek zřizování a správy špitálů. Největšího rozkvětu dosahuje Řád za vlády Karla IV., kdy spravoval na 60 špitálů, domů a farních kostelů v českých zemích a Uhrách. K nejvýznamnějším předhusit-ským komendám v Čechách vedle Prahy patřily: Stříbro, Most, Litoměřice, Cheb, Klatovy, Ústí nad Labem, Kouřim, Písek, Praha - Nové Město, České Budějovice, Sušice, Chlum sv. Máří.
   Na Moravě probošství Hradiště sv. Hypolita u Znojma. Většina z nich, zanikla v době husitských válek. Důležité byly i komendy ve Slezsku: např. Vratislav, Boleslav, Svídnice, Lehnice atd., které působily až do sekularizace v roce 1810. V novější době spravovali Křižovníci větší počet farností, zejména v západních Čechách (Sedlec, Karlovy Vary, Františkovy Lázně, Cheb, Tachov, Loket aj.), k významným duchovním správám náleží chrám sv. Karla Boromejského ve Vídni.
   Se smrtí Karla IV. (29. listopadu 1378) přichází několikanásobná katastrofa nejprve v podobě zničujícího požáru hlavního řádového pražského sídla a největšího ze šesti městských špitálů u sv. Františka při Kamenném mostě. A později v podobě daleko zhoubnější, totiž tak zvaných husitských nepokojů.
Plášť 13 kB (JPG) Znak Křižovníků 4,4 kB (GIF)    Vzbouřenci vedení Janem Želivským vypudili Velmistra Jana ze Zdenic a většinu pražských Křižovníků z města a tito se pak rozptýlili po západočeských křižovnických působištích. V Praze zůstalo pouze několik málo bratří, kteří ještě pečovali o nemocné. Později (1420) byla budova pražského špitálu u Kamenného mostu husity poškozena, vypleněny statky zaručující obživu nemocných a těch, kteří o nemocné pečovali (Hloubětín, Ďáblice, Tursko a Dobřichovice). Řádový majetek, základna pro obecně prospěšnou špitální službu, byl rozchvácen.
   I mimo Prahu samotnou, kam bludem vedená a pravdě nauky Církve a disciplíně světských i Božích zákonů odcizená noha husitských pustošitelů vstoupila, zadupala kvetoucí dílo křesťanské lásky k bližnímu mnohde navždy do nicoty. Takto navždy zanikly špitály v Sušici, Klatovech, Budějovicích a v Litoměřicích; komendy ve Stříbře, Písku a v Ústí nad Labem. Ke své vlastní škodě chátra zničila vzácná místa, kde se pečovalo o blaho společnosti. Na obnovení obdobné blahodárné a bezplatné péče o nemocné si pak musel národ počkat mnohá desítiletí, ne-li staletí. Zde pak se blíže nezmiňuji o obětech na životech řádových kněží a pečovatelů o nemocné a rovněž nezmiňuji se o značných jiných škodách, např. na uměleckých dílech.
   Z husitského řádění se dlouhá desetiletí těžce nevzpamatovával jenom Řád křižovníků s červenou hvězdou, ale celá společnost. Řád začíná opět přinášet své plody české společnosti v hojnější míře až s příchodem klidnějších časů, které se datují až novověkem.
   Avšak ani pak nebylo mnoho klidu. Obrovské škody způsobila třicetiletá válka. Pak po chvílích obnovy přišel osvícenecký lupič Josef II., který vyvlastnil a přisvojil si řádové špitály, aby mohl sám sobě připsat zásluhy za péči o potřebné. Dříve, než stihl podepsat dekret, jímž měl být ožebračený Řád beze zbytku zrušen, byl neblahý císař povolán před soudní stolec Nejvyššího, takže své zhoubné záměry nestihl zcela naplnit.
   Jemu podobní byli později i další "humanisté", kteří rádi pěstovali sociální vymoženosti na troskách dříve kvetoucích charitativních zařízení. Komunistická vláda pobrala vše, co zbylo a v kapli pražského konventu si republikový ministr vnitra nechal zřídit pracovnu.
   Nechť je tento chmurný obraz devastace krásného díla svaté Anežky - díla opravdové lásky k bližnímu - díla skutečného pokroku a skutečné humanity - skutečné, protože založené na jediné Skutečnosti Božství - varovným mementem pro ty, kteří chtějí konat skutky lásky k člověku bez lásky k Bohu a Jeho Církvi. Jejich dílem je totiž v posledku neláska a neúcta k člověku a všeobecná zkáza...
   Nyní Řád těžkopádně povstává z trosek, zvolna navazuje na to, co mu jeho svatá Zakladatelka uložila a prosí o Vaše modlitby, aby své závazky mohl opět naplňovat.